Jak si vybrat noční klub podle hudby a atmosféry

Noční klub se vyplatí vybírat ve třech krocích: nejdřív podle žánru, který ten večer hraje, potom podle velikosti sálu a nakonec podle toho, jak je postavený program. Všechno se dá zjistit předem z webu podniku a z nahrávek vystupujících, zabere to zhruba deset minut a ušetří zklamání ve chvíli, kdy už se nikomu nechce přesouvat jinam.

Žánr poznáte podle tempa dřív než podle názvu akce

Podniky se dnes profilují úzce. Jeden drží elektroniku celý týden, druhý střídá hip hop s popovými hity, třetí staví na hudbě osmdesátých a devadesátých let pro publikum, které si chce zatančit na skladby, jež zná nazpaměť. Žánrové nálepky v názvu akce bývají hrubé, a proto je užitečné vědět, co se za nimi skrývá. Nejspolehlivějším vodítkem je tempo udávané v úderech za minutu, tedy BPM.

Když jméno DJe nic neříká, pusťte si jeho nahraný set z jiné akce; platformy jako SoundCloud nebo Mixcloud jich jsou plné. Půl minuty z úvodu a půl minuty z prostředka stačí k odhadu, jestli jde o zvuk, u kterého vydržíte několik hodin. Podle mě je tahle zkouška cennější než jakýkoli popis akce, protože pořadatel píše, co chce prodat, kdežto nahrávka ukazuje, co skutečně zazní.

Co prozradí program večera a pořadí jmen

Line-up bývá seřazený podle času, ne podle slávy. První hraje warm-up, tedy rozehřívací set s nižší intenzitou, hlavní jméno přichází kolem středu noci a závěr patří zpravidla domácímu rezidentovi. Kdo přijde na začátek a čeká vrchol, bude zklamaný; kdo to ví, ocení klidnější první hodinu jako čas na rozkoukání.

Všímejte si délky setů. Devadesátiminutové a delší bloky znamenají, že DJ má prostor večer stavět postupně. Krátké půlhodinové střídání naopak přináší skoky v náladě i v tempu. Sám bych dal přednost večeru se dvěma nebo třemi dlouhými sety před plakátem s osmi jmény, protože souvislá gradace udrží parket pohromadě lépe než neustálé začínání od nuly.

Opatrnost je namístě u podniků, které mají každý den v programu něco úplně jiného. Jsou to univerzální místa s pestrým publikem, což se hodí větší partě s rozdílným vkusem. Kdo jde za konkrétním zvukem, bývá spokojenější ve specializovaném klubu.

Velikost sálu a kapacita mění zvuk i náladu

Malý sál pro několik desítek až pár stovek lidí se zaplní rychle a atmosféra v něm drží pohromadě celou noc. Hlasitost je vysoká i v zadní části, mluvit se dá jen na chodbě nebo venku a po hodině tam bývá teplo. Zato potkáváte stále stejné tváře a DJ vidí na každého tanečníka, takže reaguje na to, co se v místnosti děje.

Velké podniky mívají několik sálů s odlišnou hudbou, klidovou zónu a terasu. Parta, která nechce tančit bez přestávky, tam najde místo k sezení i k rozhovoru. Cenou za to je rozptýlenost: skupina se během první půlhodiny rozejde a zbytek noci se hledá přes zprávy v telefonu. Považuji střední sál s jedním hlavním parketem za nejlepší volbu pro první návštěvu, protože se v něm nedá ztratit a zároveň nepůsobí prázdně, když dorazíte brzy.

Podle čeho poznat dobře ozvučený sál

Kvalitní zvuk nepoznáte podle hlasitosti, ale podle čitelnosti. Basa má být cítit v těle a přitom nesmí zakrývat činely ani vokál; pokud slyšíte jen dunění, sestava je buď špatně naladěná, nebo sál nemá akustické úpravy. Holé betonové stěny a nízký strop vracejí zvuk zpět a vzniká dlouhý dozvuk, ve kterém se rytmus rozmazává. Závěsy, akustické panely a členitý prostor naopak pomáhají.

Dobrým znamením bývá, když klub na webu uvádí značku a typ zvukové aparatury. Podnik, který do ní vložil úsilí, se tím obvykle chlubí. Totéž platí pro světla: střídmé osvětlení navázané na hudbu svědčí o tom, že za pultem stojí člověk, a ne automat pouštějící náhodné efekty.

Vstup, šatna a pravidla, která nikde nevisí

Některé kluby vybírají vstupné podle programu, jinde se platí jen o víkendu. Výše se liší a mění, proto ji hledejte přímo u konkrétní akce. Stejně tak si ověřte, jestli má podnik šatnu a kolik věcí do ní lze odložit, protože v zimě o pohodlí celého večera rozhoduje právě ona.

Podniky si také hlídají, kdo vchází dovnitř. Seznam nevhodných kusů oblečení nikde nenajdete, přesto personál u dveří hosty běžně otáčí, a tak se hodí vědět, jaké oblečení v kterém typu podniku obvykle projde. Na dojem z příchodu má vliv i hodina: stejný klub působí jinak v jedenáct a jinak v jednu, a od načasování se odvíjí, jak dlouho budete čekat před vchodem.

První návštěva jako zkouška nanečisto

Nový podnik nedělejte hlavní událostí měsíce. Zajděte tam ve dvou, projděte si všechny místnosti, zastavte se na třech různých místech sálu a poslouchejte, kde je zvuk nejčistší. Když to nesedne, odejdete po hodině a nikomu jste nezkazili oslavu.

Kdo se zdráhá vstoupit na parket, stráví noc u zdi a odnese si dojem, že mu klub nic nedal, přestože hudba byla dobrá. Doporučuji proto předem si projít pár jednoduchých zásad, jak se dostat mezi tančící a kam se v sále postavit; rozpaky pak zmizí během prvních dvou skladeb.

Jako první krok si ještě dnes otevřete programy tří klubů ve svém městě, u každého si pusťte jeden set vystupujícího a zapište si žánr a tempo, které vám znělo nejlépe. Příští výběr už nebude pokus naslepo.

Zdroje

• ČSN EN ISO 3382-1 Akustika – Měření parametrů prostorové akustiky, Česká agentura pro standardizaci
• Audio Engineering Society, technické dokumenty k ozvučování sálů
• Český rozhlas Radio Wave, pořady o klubové scéně a elektronické taneční hudbě
• Institut umění – Divadelní ústav, materiály k české hudební scéně
• AlphaTheta (Pioneer DJ), dokumentace k DJ přehrávačům a měření tempa skladeb