Taneční parket bez ostychu pro úplné začátečníky

Na taneční parket stačí umět jedinou věc: přenášet váhu z nohy na nohu v rytmu basového bubnu. Kurz ani talent k tomu nepotřebujete. Většina lidí v klubu žádné kroky nezná a nikomu to nevadí, protože se každý soustředí na hudbu a na to, aby nevrazil do souseda. Ostych vzniká z představy, že vás okolí sleduje, a několik praktických zásad ho odstraní dřív, než dohraje druhá skladba.

Kam se v sále postavit při prvním pokusu

Nejhůř se začíná uprostřed parketu hned po příchodu. Lepší je okraj, zhruba metr od hlavního hloučku, odkud vidíte na ostatní a máte kudy odejít. Odtud se dá postupně posouvat dovnitř, jak se místnost plní a jak roste chuť.

Místo těsně u reproduktorů láká, jenže hlasitost tam přehluší všechno kromě basy a rytmus se hledá hůř. Nejvyrovnanější zvuk bývá v ose mezi reprosoustavami, přibližně ve třetině až polovině sálu, často poblíž zvukařského pultu. Stejná logika platí i na živých vystoupeních, kde se vyplatí vědět, kde se v hale stojí kvůli zvuku nejlépe.

Za sebe bych začínal vedle někoho z party, ne naproti němu. Dva lidé vedle sebe se dívají stejným směrem k pultu a nemusí řešit, jak se na sebe tvářit, kdežto tanec čelem k sobě vyžaduje jistotu, kterou nováček ještě nemá.

Jak najít první dobu a udržet se v ní

Taneční elektronika stojí na čtyřdobém taktu, v němž basový buben, takzvaný kopák, zní na každou dobu. Poznáte ho jako pravidelný úder, který cítíte v hrudi. Zkuste nejdřív jen pokyvovat hlavou, pak přidejte kolena a nakonec přešlapování. Tělo se zapojuje odspodu a ramena se přidají bez přemýšlení.

Skladby se skládají z frází po osmi taktech, tedy po dvaatřiceti úderech. Na jejich konci se obvykle něco změní: přibude činel, vypadne basa nebo nastoupí melodie. Kdo si tohoto členění všimne, přestane být změnami zaskočen. Úsek bez bubnu se nazývá break a neslouží k tanci, nýbrž k oddechu; stačí se lehce pohupovat a počkat na návrat rytmu, kterému se říká drop. Právě ten je nejsnazším okamžikem, kdy se přidat, protože se v tu chvíli pohne celý sál najednou a jednotlivec v něm zanikne.

Považuji znalost frází za užitečnější než jakýkoli naučený krok. Kroky se totiž dají okoukat během večera, ale bez tušení, kdy přijde změna, působí i dobrý tanečník nejistě.

Co s rukama a kam se dívat

Ruce jsou hlavním zdrojem rozpaků. Zpočátku je nechte volně pokrčené v loktech a pohybujte jimi v opačném rytmu než nohama, podobně jako při chůzi. Sevřené pěsti přitisknuté k tělu působí křečovitě, stejně jako ruce v kapsách. Sklenice s vodou v dlani na chvíli pomůže, ale omezí pohyb na kývání do stran, takže ji po první skladbě odložte.

Dívejte se k pultu nebo na světla, ne dolů. Pohled upřený na vlastní boty sráží ramena dopředu a celé tělo ztuhne. Telefon nechte v kapse: kdo natáčí, netančí a stíní lidem za sebou.

U které hudby se začíná nejsnáz

Nejvstřícnější je house a disco s tempem kolem sto dvaceti úderů za minutu. Rytmus se nemění, odpovídá svižné chůzi a zpěv napovídá, kde skladba graduje. Techno bývá rychlejší a strožejší, hip hop pomalejší s důrazem na druhou a čtvrtou dobu, drum and bass tak rychlý, že se na něj většinou tančí v polovičním tempu. Podle mě je nejlepší začít na večeru s hity osmdesátých a devadesátých let nebo na houseové noci, protože známá melodie odvede pozornost od nohou.

Žánr si lze ověřit dopředu z programu. Jak v něm číst a čím se jednotlivé podniky liší, popisuje průvodce tím, jak si vybrat klub podle hudby.

Nepsaná pravidla, díky kterým do nikoho nevrazíte

Každý tanečník potřebuje kolem sebe zhruba prostor natažené paže. V plném sále se zmenšuje, proto zmenšete i pohyby a lokty držte u těla. Přes parket se prochází po obvodu, ne středem. Když do někoho narazíte, stačí zvednutá dlaň a úsměv, slova by stejně nikdo neslyšel.

Volnost pohybu ovlivňuje i oblečení a obuv. Podrážka, která na hladké podlaze klouže, nebo naopak drhne, vás zabrzdí víc než tréma. Vhodné boty i vrstvy probírá text o tom, co si vzít do klubu na sebe.

Doporučuji vyzkoušet si základ ještě před odchodem z domu. Pusťte si houseovou skladbu, najděte kopák a dvě minuty přešlapujte na každý úder, potom na každý druhý. Až budete v klubu stát u okraje parketu, pohyb už bude známý a zbude jen udělat krok dopředu.

Zdroje

• Svaz učitelů tance České republiky, metodické materiály ke společenskému tanci
• Hudební a taneční fakulta AMU v Praze, katedra tance, studijní texty k rytmice a pohybu
• Český rozhlas Radio Wave, pořady o taneční elektronické hudbě
• AlphaTheta (Pioneer DJ), dokumentace k počítání dob a frází při mixování