Jednodenní túra pro někoho, kdo nechodí do hor

Jednodenní túra pro někoho, kdo do hor nechodí, by měla mít 10 až 15 kilometrů, převýšení do zhruba 400 metrů a začátek i konec u zastávky vlaku nebo autobusu. Taková trasa zabere s přestávkami čtyři až šest hodin a dá se ujít v pevných botách, které už máte. Zbytek je příprava: umět přečíst značky, mít v telefonu staženou mapu a večer předem se podívat na předpověď.

Délka a převýšení: jak odhadnout čas na trase

Na rovině se počítá zhruba se čtyřmi kilometry za hodinu. Stoupání chůzi výrazně zpomalí, a proto se k času přidává přibližně hodina na každých 400 až 500 nastoupaných metrů. Trasa dlouhá dvanáct kilometrů se čtyřmi sty metry stoupání tak vychází na čtyři hodiny čisté chůze. K tomu přičtěte přestávky na jídlo a výhledy, tedy asi čtvrtinu času navíc.

Převýšení se v plánovačích uvádí jako součet všech stoupání, ne jako rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším bodem. Zvlněná trasa po hřebeni proto může mít víc nastoupaných metrů než jeden dlouhý výstup. Dívejte se i na výškový profil: strmý úsek na začátku se jde lépe než tentýž kopec po deseti kilometrech. Na první výlet bych vybral okruh, nebo trasu od jedné zastávky k druhé, a čas odjezdu posledního rozumného spoje si zapsal předem.

Turistické značení KČT a co říkají barvy

Síť pěších tras v Česku značí Klub českých turistů. Základem je pásová značka, čtverec o straně deset centimetrů se třemi vodorovnými pruhy: krajní jsou bílé, prostřední určuje barvu trasy. Červená vede po dálkových a hřebenových trasách, modrá po významnějších, zelená označuje trasy místní a žlutá krátké spojky a zkratky. Barva tedy neříká nic o obtížnosti, jen o významu cesty v síti.

Na křižovatkách stojí rozcestníky se směrovkami, na nichž najdete cíle a vzdálenosti v kilometrech s přesností na půl kilometru. Tabulka nahoře nese název místa a často i nadmořskou výšku. Změnu směru ohlašuje značka doplněná šipkou. Vedle pásových značek potkáte i tvarové: trojúhelník ukazuje odbočku k vrcholu nebo vyhlídce, půlkruh ke studánce a bílý čtverec se šikmým zeleným pruhem patří naučné stezce.

Značky jsou rozmístěné tak, aby z jedné bylo za běžné viditelnosti vidět na další, nebo aby se další objevila brzy. Pokud jste několik minut žádnou neviděli, vraťte se k poslední a hledejte odbočku. Podle mě je to spolehlivější než pokračovat naslepo s tím, že se cesta někde napojí.

Mapové aplikace a papírová záloha

Mapové aplikace s turistickou vrstvou ukazují značené trasy v jejich barvách, vrstevnice i rozcestníky. Plánovač po zadání startu a cíle spočítá délku, nastoupané metry a odhad času a nakreslí výškový profil. Před odjezdem si stáhněte mapu oblasti do telefonu, aby fungovala i bez signálu, který v údolích a lesích běžně vypadává. Určení polohy přes GPS připojení k síti nepotřebuje.

Navigace se zapnutým displejem vybíjí baterii rychle. Pomůže režim letadlo se zapnutou polohou a malá powerbanka v batohu. Sám bych přibalil i papírovou turistickou mapu v měřítku 1 : 50 000, u níž jeden centimetr odpovídá půl kilometru v terénu. Nic neváží, nevybije se a na rozloženém listu je lépe vidět celek než na displeji.

Obuv a vrstvy oblečení

Na upravené lesní cesty a pěšiny stačí nízká trekingová obuv nebo terénní tenisky s hrubším vzorkem. Kotníkové boty se hodí do kamenitého a rozbahněného terénu. Podstatné je, aby bota pevně držela patu a před prsty zbývalo asi na šířku palce místa, které oceníte při sestupu. Nové boty si nejdřív projděte na kratších vycházkách. Ponožky volte z vlny nebo funkčního vlákna, bavlna zůstává mokrá.

Oblečení se skládá do tří vrstev. Spodní funkční tričko odvádí vlhkost od těla, střední vrstva z fleecu nebo lehké prošívané bundy drží teplo a svrchní bunda chrání před větrem a deštěm. Vrstvy se během dne průběžně svlékají a oblékají: do kopce stačí tričko, na vyhlídce se hodí všechno. Do batohu o objemu kolem dvaceti litrů patří ještě pokrývka hlavy, voda a jídlo na celý den. Pití bych vzal raději víc, protože na studánky a otevřené bufety se spolehnout nedá.

Předpověď počasí a plán na den

Na předpověď se podívejte večer předem a znovu ráno. Český hydrometeorologický ústav zveřejňuje hodinový vývoj pro konkrétní místo, radarové snímky srážek i výstrahy. Počítejte s tím, že na hřebeni bývá chladněji a větrněji než v údolí, odkud vycházíte. Když jsou ohlášené bouřky, doporučil bych trasu zkrátit nebo přeložit na jiný den, výlet nikam neuteče.

Podle délky dne určete čas startu tak, aby vám do setmění zbývaly aspoň dvě hodiny rezervy. V plánu si označte jedno místo zhruba v polovině, odkud se dá sejít kratší cestou k zastávce. Kdo raději poznává krajinu ze sedla, najde podobně nenáročný formát v článku o cyklovýletu podél řeky. Jak chůzi zařadit vedle aktivit ve všední dny, shrnuje přehled o tom, jak vybrat sport ve volném čase, a jako halový protějšek na týden poslouží squash nebo badminton. První krok je jednoduchý: otevřete plánovač, zadejte dvě zastávky vzdálené dvanáct kilometrů po značené trase a zkontrolujte, že součet stoupání nepřesáhne čtyři sta metrů.

Zdroje

• Klub českých turistů – Zásady značení turistických tras a informace o síti značených cest
• Český hydrometeorologický ústav – předpovědi počasí, radarové snímky a systém výstrah
• Český úřad zeměměřický a katastrální – Geoportál ČÚZK, základní topografické mapy České republiky
• Horská služba České republiky – doporučení k vybavení a plánování túr