Karaoke bez trapasu, i když neumíte zpívat

Ke karaoke není potřeba školený hlas, ale dobře vybraná písnička. Většina nepovedených vystoupení nevzniká z falešného zpěvu, nýbrž z volby skladby, kterou zpěvák nezná dost dobře nebo která leží mimo jeho rozsah. Obojí se dá vyřešit předem: vybrat píseň s malým rozpětím tónů, doma si ověřit refrén a na místě požádat o posun tóniny.

Jak vybrat píseň podle vlastního rozsahu

Rozsah je vzdálenost mezi nejnižším a nejvyšším tónem, který zazpíváte bez tlačení. Netrénovaný hlas mívá pohodlně k dispozici zhruba jednu oktávu, o něco víc jen s námahou. Spousta známých hitů přitom sahá přes oktávu a půl, protože je psaná na míru konkrétnímu zpěvákovi.

Hledejte proto skladby, kde se sloka a refrén drží blízko sebe. Dobře se zpívají písně postavené na rytmu a textu, folkové a trampské věci nebo starší popové melodie. Zrádné jsou naopak pomalé balady: dlouhé držené tóny odhalí každou nepřesnost a nedá se v nich nic schovat. Skladby s vysokým refrénem, které v originále zpívá výjimečný hlas, nechte na později.

Stejně důležitá je znalost písně. Refrén umí každý, ale večer se obvykle pokazí ve druhé sloce nebo v mezihře, kde zpěvák neví, kdy nastoupit. Sám bych vybíral jen z písní, u kterých znám zpaměti začátek každé sloky. Připravte si dvě až tři skladby dopředu, protože listování seznamem s tisíci tituly na místě končí první známou položkou, a ta bývá špatná volba.

Tónina a její posun o půltóny

Píseň, která vám sedí při zpívání s rádiem, může být u mikrofonu příliš vysoko. Lidé si totiž při zpěvu s nahrávkou nevědomky přeskakují o oktávu níž nebo výš a všimnou si toho až bez originálního hlasu v podkladu.

Karaoke přehrávače proto mívají funkci změny tóniny, která posouvá celý podklad po půltónech nahoru nebo dolů. Posun o dva až tři půltóny dolů často stačí, aby se nejvyšší tón refrénu dostal do pohodlné polohy. Řekněte o to obsluze ještě před začátkem písně. U skladeb zpívaných v originále opačným pohlavím bývá potřeba větší posun, klidně o čtyři až pět půltónů, a podklad pak může znít trochu nepřirozeně.

Doporučuji krátkou zkoušku doma s instrumentální verzí. Stačí si zazpívat refrén a nejvyšší místo písně. Když ho nevytáhnete v klidu obýváku, na pódiu to lepší nebude.

Držení mikrofonu a práce se zvukem

Na karaoke se používají dynamické mikrofony s kardioidní charakteristikou. To znamená, že nejlépe snímají zvuk zepředu a zvuk zezadu potlačují. Držte proto mikrofon dva až pět centimetrů od úst a miřte jím přímo na ně, ne někam k hrudi. Když ho držíte na délku paže, obsluha musí kanál zesílit a s hlasem zesílí i hluk sálu.

Nezakrývejte dlaní hlavici s mřížkou. Vypadá to efektně, ale mikrofon tím ztratí směrovost a začne pískat. Stejný výsledek má namíření na reproduktor nebo odposlech: zvuk se vrací zpět do mikrofonu a vzniká zpětná vazba. Mikrofon držte za tělo a k reproduktorům stůjte zády nebo bokem.

Považuji za užitečné sledovat text na obrazovce, i když píseň umíte. Slova se postupně přebarvují podle rytmu a odpočet před nástupem ukáže, kdy začít. Právě nástup po mezihře bývá nejčastějším místem, kde se vystoupení rozsype.

Pořadí na seznamu a první vystoupení

Úplně první píseň večera je nejtěžší, sál je tichý a všichni poslouchají. Lepší je přihlásit se brzy, ale ne jako první: nálada už běží a seznam čekajících ještě není dlouhý. Ke konci se naopak čekání protahuje a publikum řídne. S načasováním je to podobné jako u otázky, v kolik hodin dorazit do klubu.

Rozdíl je také mezi veřejným karaoke a soukromou místností, kterou si pronajme parta. V soukromí odpadá publikum cizích lidí a s ním většina ostychu, pro první pokus je to vstřícnější prostředí.

Hlas se během večera unaví rychleji, než by člověk čekal, hlavně při překřikování hluku mezi písněmi. Dvě tři písně za večer jsou rozumnější plán než snaha odzpívat půlku seznamu.

Duet, publikum a první krok

Nejsnazší začátek je duet nebo skupinová píseň. Ve dvou se rozdělí pozornost i odpovědnost za falešný tón a druhý hlas překryje místa, kde si nejste jistí. Podle mě je ale ještě účinnější vybrat skladbu, u které se přidá celý sál – jakmile publikum zpívá refrén s vámi, nikdo už neposlouchá, jestli ladíte.

Publikum na karaoke neoceňuje přesnost, ale nasazení. Zpěvák, který se dívá do sálu a zjevně se baví, sklidí větší potlesk než ten, kdo zazpívá čistě s očima přilepenýma k obrazovce.

Karaoke se hodí i jako zakončení společného programu, třeba po herním večeru s přáteli nebo po hudebním kole, které vás bavilo na kvízové noci. Jako první krok si ještě dnes pusťte instrumentální verzi jedné písně, kterou umíte zpaměti, a zazpívejte ji celou bez originálu. Podle toho, kde se zadrhnete, poznáte, jestli ji nechat, posunout níž, nebo vyměnit.

Zdroje

• Shure, Microphone Techniques for Live Sound Reinforcement – příručka k používání mikrofonů
• Yamaha, Sound Reinforcement Handbook
• Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze, studijní materiály k hlasové výchově
• Sennheiser, technická dokumentace k dynamickým vokálním mikrofonům