Podcasty na dlouhé večery i cestu tramvají

Podcasty se pohodlně poslouchají tehdy, když jsou všechny odebírané pořady v jedné aplikaci, nové díly se stahují samy přes Wi-Fi a fronta k přehrání je krátká. Zbytek je otázka několika nastavení: rychlosti, zkracování pauz a toho, kolik epizod smí telefon uchovávat. Kdo rozumí tomu, jak se pořad do aplikace dostane, není navíc závislý na jediné službě.

Jak se díl dostane z webu do telefonu

Podcast není služba, ale zvukové soubory zveřejněné spolu s kanálem RSS. To je obyčejný textový soubor na adrese vydavatele, který obsahuje název pořadu, popisy dílů a odkazy na nahrávky. Aplikace se do něj v pravidelných intervalech dívá, a když v něm najde novou položku, nabídne ji nebo rovnou stáhne.

Z toho plyne praktická výhoda. Protože je RSS otevřený formát, je tentýž pořad dostupný ve většině aplikací zároveň a posluchač si může vybrat tu, která mu sedí ovládáním. Výjimkou jsou pořady vydávané výhradně pro jednu platformu, které jinde nenajdete.

Pořad, který ve vyhledávání aplikace chybí, lze často přidat ručně. Na webu vydavatele bývá odkaz označený RSS a jeho adresu stačí vložit do pole pro přidání odběru podle adresy. Tuto možnost má většina samostatných přehrávačů.

Podle čeho vybrat aplikaci

Na telefonech s iOS je předinstalovaná aplikace Apple Podcasts, na Androidu žádný společný výchozí přehrávač není. Hudební služby typu Spotify nebo YouTube Music mají podcasty vedle hudby, což je pohodlné, ale s nastavením jdou méně do hloubky. Samostatné přehrávače, například Pocket Casts, Overcast pro iOS nebo otevřený AntennaPod pro Android, nabízejí frontu, pravidla stahování a jemné řízení rychlosti.

Dívala bych se hlavně na tři věci: zda aplikace umí frontu, do které se díly řadí ručně, zda dovolí nastavit stahování zvlášť pro každý pořad a zda podporuje export odběrů. Export se dělá do souboru OPML, který jiná aplikace načte, takže případné stěhování trvá minutu.

Český rozhlas má vlastní aplikaci mujRozhlas s archivem vysílání. Rozhlasové pořady jsou zároveň dostupné přes RSS, takže je lze odebírat i jinde. Podle mě je pohodlnější mít všechno pohromadě v jednom přehrávači než přepínat mezi dvěma seznamy.

Rychlost přehrávání a zkracování pauz

Aplikace zrychlují řeč tak, že výška hlasu zůstává stejná, takže mluvčí nezní jako z urychleného pásku. Běžný rozsah je od poloviční po trojnásobnou rychlost v krocích po desetině. Rozhovor dvou lidí bývá dobře srozumitelný při 1,2 až 1,5násobku. Hustě psaný text čtený jedním hlasem snese zrychlení méně.

Druhou funkcí je zkracování ticha, v aplikacích pojmenované například Trim Silence nebo Smart Speed. Přehrávač vyhledává pauzy mezi větami a zkracuje je, aniž mění tempo samotné řeči. Zvolila bych nejdřív tuhle funkci a teprve potom zvyšovala rychlost, protože u volně mluvených debat ušetří několik minut z každé hodiny a poslech zní přirozeněji.

Rychlost se dá ve většině přehrávačů nastavit pro každý pořad zvlášť. Vyprávěné dokumenty s hudbou a ruchy je lepší ponechat na původním tempu, protože zrychlení mění i hudební podkres. Totéž platí pro rozhlasové hry a četbu.

Stahování předem a místo v telefonu

Přehrávání přímo ze sítě funguje doma, v metru nebo ve vlaku mezi stanicemi už méně. Automatické stahování je proto vhodné zapnout a omezit ho na Wi-Fi, aby neubíralo mobilní data. Hodina mluveného slova zabere podle kvality nahrávky zhruba 30 až 60 MB.

Úložiště hlídají dvě nastavení: kolik posledních dílů se od každého pořadu uchovává a zda se díl po doposlechnutí automaticky smaže. Dva až tři díly na pořad stačí, starší epizody zůstávají dostupné v kanálu a dají se stáhnout později.

Stejným způsobem se připravuje poslech na dovolenou nebo na dlouhou jízdu. Večer před odjezdem stačí ručně přidat do fronty tolik hodin, kolik cesta trvá, a nechat je stáhnout přes noc.

Žánry pro soustředěný poslech a pro kulisu

Rozhovory a volné debaty snášejí přerušení, a proto se hodí k vaření a úklidu. Dokumentární série s jedním příběhem rozloženým do více dílů chtějí klid a poslech popořadě, v hlučné tramvaji z nich polovina unikne. Krátké zpravodajské souhrny vycházejí denně a o týden později už nemají smysl, takže je nemá cenu hromadit.

Mluvené slovo v podobě četby na pokračování stojí blízko audioknihám a kdo ho má rád, najde další možnosti v článku o tom, jak číst knihy papírově, ve čtečce i poslechem. Na doma se dlouhý dokumentární cyklus dá pojmout jako hlavní program, podobně jako film; jak takový čas rozvrhnout, rozebírám v textu o volném večeru doma.

Počet odběrů bych držela nízko. Pět pořadů s týdenní periodou dá pět nových hodin týdně a víc se běžně stihnout nedá. Otevřete proto ještě dnes seznam odběrů, zrušte ty, jejichž poslední tři díly jste přeskočili, a u zbylých zapněte stahování přes Wi-Fi.

Zdroje

• RSS Advisory Board, specifikace formátu RSS 2.0
• Apple, dokumentace pro tvůrce podcastů – požadavky na kanál RSS
• Český rozhlas, nápověda k audioportálu a aplikaci mujRozhlas
• AntennaPod, uživatelská dokumentace otevřeného přehrávače podcastů