Kolo do města nebo do terénu, podle čeho vybrat

Výběr kola se dá zjednodušit na jednu otázku: po jakém povrchu pojedete většinu kilometrů v běžném týdnu, ne o dovolené. Od odpovědi se odvíjí pět věcí, kterými se jednotlivé typy liší – geometrie rámu, šířka plášťů, odpružení, převody a brzdy. Horské kolo na asfaltu jede zbytečně ztuha a silniční kolo na lesní cestě nemá kde vzít trakci, takže kompromis je vždy něco za něco.

Pět typů kol a povrch, pro který vznikly

Městské kolo je stavěné na krátké jízdy v běžném oblečení. Má vzpřímený posed, blatníky, nosič, kryt řetězu a často převodovku schovanou v zadním náboji. Trekové kolo vychází ze stejné praktické výbavy, ale posed je o něco sportovnější a převodů je víc, takže zvládne celodenní výlet po asfaltu i po zpevněné cestě.

Gravel vypadá jako silniční kolo se zahnutými řídítky, do rámu se ovšem vejdou výrazně širší pláště s jemným vzorkem. Horské kolo má rovná široká řídítka, odpruženou vidlici a pláště s hrubými špunty. Silniční kolo je opačný extrém: úzké hladké pláště, nízká hmotnost a posed, ve kterém je jezdec nejvíc předkloněný.

Co o kole prozradí geometrie rámu

Geometrie určuje, jak na kole sedíte a jak se chová v zatáčce. Dvě čísla z tabulky výrobce řeknou nejvíc: stack, tedy výška předku rámu, a reach, tedy jeho délka. Vysoký stack a krátký reach znamenají vzpřímený posed městského kola, opačná kombinace nízkou a nataženou pozici silničního.

Třetím údajem je úhel hlavové trubky. Horská kola ho mají položenější, takže přední kolo je víc vpředu a kolo drží stopu ve sjezdu; silniční kola mají úhel strmější a na pohyb řídítek reagují rychleji. Jak z těchto čísel vybrat správnou velikost a co se dá doladit sedlem a představcem, rozebírám v článku o velikosti rámu a nastavení posedu. Považuji velikost za důležitější než úroveň výbavy, protože přehazovačku lze časem vyměnit, kdežto příliš dlouhý rám zůstane dlouhý.

Šířka plášťů a odpružení rozhodují o pohodlí

Širší plášť pojme víc vzduchu a dá se jezdit na nižší tlak. Na hrubém povrchu se pak lépe přizpůsobí nerovnostem a tlumí drobné rázy, které by úzký natvrdo nahuštěný plášť přenesl do rámu. Na hladkém asfaltu naopak rozhoduje hlavně vzorek: hrubé špunty horského pláště se při odvalování deformují a je to znát i slyšet.

Odpružená vidlice má smysl tam, kde jsou překážky větší, než kolik pobere plášť. Podle mě se u trekových a městských kol přeceňuje. Levná pružinová vidlice přidá kolu citelnou hmotnost, potřebuje vlastní údržbu a na asfaltu pracuje jen minimálně. Na polní a lesní cesty bych dal přednost pevné vidlici a plášti širokému kolem čtyřiceti milimetrů. Pokud vidlici přesto chcete, hodí se, když má zamykání, kterým ji na silnici vyřadíte z činnosti.

Převody a brzdy podle způsobu ježdění

Městská kola si často vystačí s převodovkou v náboji. Má méně rychlostí, ale řadit se dá i vstoje na křižovatce a mechanismus je krytý před blátem. Silniční a trekové stroje používají přehazovačku se dvěma převodníky vpředu, která nabízí jemné odstupňování pro držení stálého rytmu šlapání. Horská kola a velká část gravelů přešly na jediný převodník a kazetu s velkým rozsahem, protože v terénu je jednodušší ovládat jednu páčku. Jak rozsah spočítat z počtu zubů a jak se o pohon starat, popisuje samostatný text o tom, jak fungují převody na kole.

Brzdy jsou dnes dvojího druhu. Ráfkové tisknou špalíky na bok ráfku, jsou lehké a jednoduché, za mokra ovšem zabírají později. Kotoučové svírají kotouč u náboje a v dešti i blátě se chovají stále stejně; hydraulické provedení stačí ovládat jedním prstem, mechanické s lankem je jednodušší na údržbu. Při koupi nového stroje bych sáhl po hydraulických kotoučových brzdách a jejich seřízení i odvzdušnění nechal servisu – jde o díl, na kterém nemá smysl se učit metodou pokusů.

Jak se rozhodnout, když chcete jedno kolo na všechno

Kdo jezdí hlavně po městě a o víkendu po cyklostezce, tomu poslouží trekové kolo. Když se mě někdo ptá na jediné kolo pro asfalt i lesní cesty, radím gravel nebo lehký trek s pevnou vidlicí, protože na obou površích ztrácí nejméně. Horské kolo dává smysl teprve ve chvíli, kdy vás lákají stezky s kořeny a kameny, a silniční tehdy, když víte, že z asfaltu sjíždět nechcete.

Než se rozhodnete, půjčte si na víkend dva typy a projeďte s nimi stejnou trasu. Dobře k tomu poslouží rovinatý cyklovýlet podél řeky, kde se střídá asfalt se šotolinou a rozdíl mezi plášti i posedem poznáte během první hodiny. Do poznámek si pak zapište tři věci: kde vás kolo zdržovalo, kde bylo nepohodlné a jakou velikost rámu jste měli. S tím už se v prodejně vybírá mnohem snáz.

Zdroje

• ČSN EN ISO 4210 Jízdní kola – Bezpečnostní požadavky na jízdní kola, Česká agentura pro standardizaci
• ETRTO Standards Manual, rozměry plášťů a ráfků, European Tyre and Rim Technical Organisation
• Shimano, technická dokumentace k pohonům a brzdám jízdních kol
• Schwalbe, technické informace o pláštích, valivém odporu a tlaku huštění