Převody na kole: počty zubů, řazení a údržba řetězu

Převody na kole jsou kombinace ozubených kol vpředu a vzadu a jejich „těžkost“ se dá spočítat: počet zubů převodníku vydělíte počtem zubů pastorku. Čím vyšší výsledek, tím větší vzdálenost kolo urazí na jedno otočení klik a tím větší sílu šlápnutí vyžaduje. Kdo tomuto poměru rozumí, přestane řadit podle čísel na páčkách a začne podle toho, co cítí v nohách.

Převodníky, kazeta a co znamenají čísla na nich

Vpředu u klik jsou převodníky, vzadu na náboji sada pastorků zvaná kazeta. Na každém kolečku je vyražen počet zubů. Kazeta se popisuje nejmenším a největším pastorkem, takže označení 11–34 znamená rozsah od jedenácti do čtyřiatřiceti zubů. U převodníků se uvádějí všechny, například silniční kompakt 50/34.

Vpředu platí, že větší kolo znamená těžší převod, vzadu je to naopak. Právě tahle obrácená logika začátečníky mate nejvíc. Pomůže jednoduchá představa: nejlehčí převod je ten, kdy je řetěz na obou stranách nejblíž rámu.

Jak z počtu zubů spočítat převodový poměr

Převodník s 34 zuby a pastorek s 34 zuby dávají poměr 1 : 1, tedy jedno otočení klik rovná se jedno otočení zadního kola. Kombinace 50 a 11 dává poměr přibližně 4,5. Vynásobíte-li poměr obvodem kola, dostanete takzvané rozvinutí, tedy dráhu na jedno otočení klik. U silničního kola s obvodem kolem 2,1 metru je to v prvním případě 2,1 metru, ve druhém přes devět a půl metru.

Při výběru kola doporučuji sledovat hlavně nejlehčí převod, ne na počet rychlostí. Kolo s jedenácti převody a poměrem pod 1 : 1 vyjede kopec snáz než kolo s jednadvaceti převody, jehož nejlehčí kombinace je 1,2. Počet rychlostí říká jen to, jak jemné jsou kroky mezi krajními hodnotami.

Jeden převodník, nebo dva vpředu

Pohon označovaný 1× má vpředu jediný převodník a vzadu kazetu s velkým rozsahem, u horských kol běžně 10–51 nebo 10–52 zubů. Odpadá přesmykač i levá páčka, pohon je lehčí a v blátě je méně dílů, které se mohou zanést. Převodník má střídavě úzké a široké zuby a přehazovačka třecí stabilizátor, takže řetěz drží i na hrbolech.

Pohon 2× nabízí při stejném rozsahu menší skoky mezi sousedními pastorky. To ocení ten, kdo jede dlouho po rovině a chce držet stálý rytmus šlapání. Podle mě je pro terén a pro většinu rekreačních jezdců praktičtější jeden převodník, protože se řadí jednou rukou a není co splést; na silnici bych naopak zůstal u dvou, kde jsou velké skoky na kazetě při jízdě ve skupině i proti větru nepříjemně znát.

Křížení řetězu a kdy řadit

U pohonu se dvěma či třemi převodníky se některé kombinace překrývají. Velký převodník s největším pastorkem nebo malý převodník s nejmenším pastorkem vedou řetěz šikmo, čemuž se říká křížení. Řetěz přitom dře o boky zubů a o vodítko přesmykače, je hlučnější a rychleji se opotřebovává. Stejný poměr se dá skoro vždy najít na druhém převodníku s rovnějším vedením řetězu.

Řadí se za pohybu klik a s odlehčeným šlápnutím. Přehazovačka přesouvá řetěz bokem a pod plným tlakem to jde ztuha a s ranou. Před kopcem proto přeřaďte dřív, než začnete zpomalovat, a před zastavením si připravte lehčí převod na rozjezd. Přesmykačem vpředu se mění převod skokově, hodí se tedy na změnu terénu, kdežto jemné dolaďování patří kazetě.

Čištění, mazání a měření opotřebení řetězu

Řetěz se skládá z článků s roztečí půl palce, tedy 12,7 milimetru. Jízdou se čepy a pouzdra vydírají a rozteč se nepatrně zvětšuje; mluví se o vytahání řetězu. Vytahaný řetěz nesedí do zubů a obrušuje kazetu i převodníky, jejichž výměna je mnohem nákladnější než nový řetěz.

Opotřebení ukáže měrka řetězu, plíšek se dvěma zobáčky označenými obvykle 0,5 a 0,75 procenta. Pokud zobáček zapadne mezi články celý, řetěz dosáhl dané hodnoty. Za sebe bych měrku pořídil dřív než jakékoli jiné nářadí, protože včasná výměna řetězu ušetří celou sadu pastorků. U jedenácti- a dvanáctirychlostních pohonů se zpravidla doporučuje měnit už při 0,5 procenta, u starších s méně pastorky při 0,75.

Běžná údržba je krátká. Řetěz otřete hadrem, na silnou špínu použijte odmašťovač a kartáček, nechte uschnout a kápněte mazivo na vnitřní stranu každého článku. Po několika minutách přebytek důkladně setřete, protože mazat je třeba čepy uvnitř, ne povrch, na který se lepí prach. Do sucha se používá řidší olej nebo vosk, do mokra hustší olej, který voda tak snadno nesmyje.

Co zvládnete u přehazovačky doma a co patří servisu

Když řetěz po přeřazení váhá nebo přeskakuje o pastorek, bývá na vině napnutí lanka. Upravuje se stavěcím šroubem na páčce nebo na přehazovačce, vždy po čtvrtotáčkách. Na těle přehazovačky jsou ještě dva dorazové šrouby označené H a L, které vymezují krajní polohy, aby řetěz nespadl mimo kazetu. Považuji za rozumné na ně bez zkušeností nesahat: špatně nastavený doraz pustí přehazovačku do výpletu kola. Ohnutou patku, seřízení dorazů i výměnu kazety svěřte servisu.

Začněte tím, že si přečtete počty zubů na převodnících a na krajních pastorcích a spočítáte nejlehčí a nejtěžší poměr. Podle výsledku poznáte, zda kolo odpovídá terénu, v němž jezdíte, a o tom, které pohony se k jakému typu hodí, píšu v přehledu, jak vybrat kolo do města nebo do terénu. Řazení má smysl ladit až na kole, které vám sedí, takže pokud jste dosud neřešili velikost rámu a výšku sedla, vezměte to v tomto pořadí.

Zdroje

• Shimano, servisní příručky k přehazovačkám, kazetám a řetězům (Dealer's Manual)
• SRAM, uživatelské a servisní příručky k pohonům Eagle
• Park Tool, servisní návody k měření opotřebení řetězu a seřízení přehazovačky
• ČSN EN ISO 4210 Jízdní kola – Bezpečnostní požadavky na jízdní kola, Česká agentura pro standardizaci