Šachy pro dospělé začátečníky: pravidla a první partie

Pravidla šachu se dospělý naučí za jedno odpoledne: šest druhů figur, tři zvláštní tahy a tři způsoby, jak partie končí. K první hře pak stačí tři zásady zahájení – obsadit střed, vyvinout lehké figury a udělat rošádu. Šachy pro začátečníky v dospělosti nejsou o memorování variant, těžší než pravidla je zvyknout si před každým tahem zkontrolovat, co soupeř napadá.

Jak se pohybuje šest druhů figur

Šachovnice má 64 polí a staví se tak, aby měl každý hráč vpravo dole světlé pole. Dáma stojí na poli své barvy, bílá na světlém, černá na tmavém. Začíná vždy bílý.

Věž chodí po řadách a sloupcích, střelec po úhlopříčkách, a zůstává tedy celou partii na polích jedné barvy. Dáma spojuje pohyb obou. Král se smí posunout o jedno pole kterýmkoli směrem. Jezdec skáče do tvaru písmene L, dvě pole rovně a jedno do strany, a jako jediný přeskakuje ostatní figury.

Pěšec je výjimkou hned dvakrát. Postupuje jen vpřed o jedno pole, z výchozího postavení smí o dvě, ale bere šikmo vpřed. Nikdy necouvá, a proto je každý tah pěšcem nevratné rozhodnutí. Právě pohyb pěšce a jezdce považuji za to jediné, co je potřeba si opravdu procvičit na šachovnici, ostatní figury chodí tak, jak člověk čeká.

Rošáda, braní mimochodem a proměna pěšce

Rošáda je jediný tah, při kterém se hýbou dvě figury. Král se posune o dvě pole směrem k věži a věž ho přeskočí na sousední pole. Podmínky jsou čtyři: král ani tato věž se dosud nepohnuli, mezi nimi nestojí žádná figura, král není v šachu a nepřechází přes napadené pole ani na něm nekončí.

Braní mimochodem mate nejvíc nováčků. Když pěšec postoupí z výchozího pole o dvě a ocitne se těsně vedle soupeřova pěšce, může ho soupeř sebrat tak, jako by postoupil jen o jedno. Právo platí pouze v bezprostředně následujícím tahu, pak zaniká.

Pěšec, který dojde na poslední řadu, se musí proměnit v dámu, věž, střelce nebo jezdce téže barvy. Skoro vždy se volí dáma a na šachovnici jich klidně může stát víc.

Šach, mat a pat aneb jak partie končí

Šach znamená, že je král napaden. Hráč na to musí hned reagovat: králem uhnout, figuru dávající šach sebrat, nebo mezi ně něco postavit. Pokud nejde ani jedno, je to mat a partie končí. Král se ve skutečnosti nikdy nebere.

Pat je situace, kdy hráč na tahu není v šachu, ale nemá žádný přípustný tah. Výsledkem je remíza, což začátečníky s velkou převahou materiálu často nepříjemně překvapí. Remízou končí partie také dohodou, trojím opakováním stejné pozice nebo po padesáti tazích bez braní a bez tahu pěšcem.

Tři zásady zahájení pro první partie

První zásada je střed. Pole e4, d4, e5 a d5 jsou křižovatkou šachovnice a figura na nich dosáhne na nejvíc polí. Proto se obvykle začíná tahem královského nebo dámského pěšce o dvě pole. Druhá zásada je vývin: dostat do hry jezdce a střelce dřív, než se některou figurou táhne podruhé. Třetí je rošáda, která schová krále za pěšce a zároveň zapojí věž.

Doporučila bych začínat tahem královského pěšce na e4, protože vzniklé pozice bývají otevřené a zásady se v nich uplatní nejčitelněji. Učení konkrétních zahájení nazpaměť mi v prvních měsících připadá přeceňované, protože začátečnické partie nerozhodují teoretické jemnosti, ale figury nechané zadarmo. Zvykla bych si proto raději na jednu otázku před každým tahem: co soupeřův poslední tah napadl a co po mém tahu zůstane nekryté.

Šachová notace na jednom příkladu

Každé pole má jméno složené z písmene sloupce a až h a čísla řady 1 až 8, počítáno od bílého. Figury se v české notaci značí K, D, V, S a J, pěšec žádné písmeno nemá. Zápis Jf3 tedy říká, že jezdec táhl na pole f3, a samotné e4 znamená tah pěšcem. Braní se značí křížkem, šach znaménkem plus, mat dvojitým křížkem, malá rošáda 0-0 a velká 0-0-0. Anglické zkratky, na které narazíte na zahraničních serverech, jsou K, Q, R, B a N.

Notaci bych se naučila hned, i když pro samotnou hru nutná není. Bez ní se nedá číst žádná šachová kniha ani zpětně projít vlastní partie.

Klub, internet a co znamená rating Elo

Hrát se dá v šachovém oddílu, kterých je v Česku několik set a sdružuje je Šachový svaz České republiky, nebo na internetových serverech, kde je soupeř k dispozici v kteroukoli hodinu. Liší se hlavně časem na rozmyšlenou. Bleskový šach má podle pravidel FIDE deset minut na hráče nebo méně, rapid šach víc než deset a méně než šedesát minut, vážné partie trvají déle. Zápis 10+5 znamená deset minut základního času a pět sekund přidaných za každý tah. Nováčkům podle mě víc dají delší tempa od deseti minut výš, protože v bleskovkách není čas na kontrolu napadených figur.

Rating Elo je číslo, které odhaduje výkonnost z výsledků. Po výhře roste, po prohře klesá, a to tím víc, čím silnější byl soupeř. Rozdíl 200 bodů odpovídá očekávání, že silnější hráč získá zhruba tři čtvrtiny bodů. Čísla z internetu se s ratingem FIDE přímo srovnávat nedají, protože každý server počítá vlastním systémem a s jinou skupinou hráčů.

Dobrý první krok je odehrát deset partií s delším časem a každou prohranou si projít tah po tahu až k místu, kde zmizela první figura. Kdo si chce pozorné čtení pozice trénovat bez soupeře, může ho střídat s úlohami na papíře, jak je popisuji v textu o sudoku a logických úlohách, případně s dalšími typy z přehledu hlavolamů a puzzle.

Zdroje

• FIDE, Pravidla šachu (Laws of Chess)
• FIDE, pravidla pro výpočet ratingu (Rating Regulations)
• Šachový svaz České republiky, soutěžní řád a informace o oddílech